Má tvorba (básně)

Svartvitt

8. srpna 2013 v 21:33 | Corneille

Černá i bílá,
v nitru krajně barevná,
Svarvitt.

Stejná

25. července 2012 v 15:56 | Corneille
Jsem pořád stejná,
holka obyčejná,
jsem jiná - má vina.

Tíha a litry vína,
už nejsem, kým jsem byla,
má černá síla změnila mě v netopýra!

Sychravost pohlcuje naše duše

12. ledna 2012 v 17:14 | Monique
Odlupuje kůži
a starý lem kolem očí.
Smějeme se,
a z pod těla se line krvavý cár.
Tančíme zaprodané noci,
na patě lastury perel, na čele polibků pár.
Tančíme černému muži,
tančíme cestou předurčenou.

A tiché tlapky vlkodlaka
nedají nám spát.

Sychravost pohlcuje naše duše,
odlupuje kůži a starý lem kolem očí.
Smějeme se, a z pekla vychází krvavý cár.

Rozcupujeme oblaka z růžové pýchy.

Pobodáni vztelkou růží

12. ledna 2012 v 17:04 | Monique
Hrajíc si na panenky,
polykajíc strach,
netušíme, že krade nám permanentky
do našich srdcí roztoužený vrah.

Pobodáni jeho něhou, ztrácíme tep,
hnijeme, stávám se jeho děvou, pod kůží rodí se střep.

Bodá do spánků a páře kůži,
umírám, pozorujíc vyřezanou růži.

Černá (黒い)

7. ledna 2012 v 17:52 | Monique
Má krev je černá,
jsem duše zkažená,
mrtvá, však věrná,
tísní mražená.

Jsem půlnoční tmou,
pod nohama mizí mi půda,
a jen vinou mou,
stává se ze mě zrůda.

Múzy s kudlou v ruce. Jsme!

1. ledna 2012 v 20:01 | Monique
Šílenství a krapet soli.
Do otevřené rány, ať to bolí.
Jsem tichá voda, jsi kůže spařena kávou,
jsme múzy s utrženou hlavou,
zdechlá těla, co pod hladinou plavou.

Nejhezčí ztracená věc

27. prosince 2011 v 20:34 | Monique
Jako prostý stín co z temnot vykukuje,
není vidět, přesto ho cítím..
Jako prázdný, nahý klín co provokuje,
jako mrtvola v rozkladu zaházená jarním kvítím..
Jako černé kapky rozmazané řasenky,
co se slzami se hroutí nocí,
jako šmouha od nejlevnější rtěnky,
náš vztah mizí s bezmocí...
Ty jsi ta nejhezčí věc,
která se mi před očima ztrácí,
vzteklá, bouřlivá přec
milá a křehká, že pod nočním vánkem se kácí.

Řekni, jak mám prosit, aby si mi odpustila?

Víla z čirého plastu

27. prosince 2011 v 20:30 | Monique
Bolavý lem kolem očí,
na hlavě hlen a svět se točí..
Na srdci čmárance a jizvy z prachu,
Víla snová, zrozena ze strachu.
Máčená duše v roztoku z kyseliny,
sžírá jí touhy, působí odřeniny.
Ústa plna chlastu,

toť Ona! Moderní Víla z čirého plastu.

Milenky utajené

27. prosince 2011 v 20:23 | Monique
Čímsi zčmárané,
okolím kárané.
Jak štěknutí psa a kostí lámání!
Plny vnitřního vřískání...
Pokožka proříznuta slzami,
jsme dvě spřízněné duše,
dvě srdce mezi jehlami.

Na hříchu rudý květ

14. července 2011 v 19:17
Na hříchu rudý květ,
vyjímá se křik!
Pod vztekem svět.
Ztrácíme prsty v dlaních.

Na hříchu houpe se svět,
náš mrav v ubodání,
do hříchu vrací se zpět,
smíchem k popukání.

svět je sračka, lets be human …

 
 

Reklama