Úvodem

18. února 2011 v 17:51 |  Itoshii hito
itoshii hito
"Kniha", na které teď pracuji. V uvozovkách je to proto, že si ještě nejsem zcela jistá, co z toho nakonec vzejde. Existují v ní dva světy - imaginární svět (symbolismus) a realita (naturalismus). Imaginárním světem je myšleno nejhlubší nitro postav. Je to zcela irracionální prostor, ve kterém existují pouze emoce, nikoliv rozum. Kniha tedy vypráví na dvou odlišných úrovních. Vnímá jednu postavu z dvou úhlů pohledu. Jedna a ta samá postava má pak tedy dvě podoby (vzhled i citová stránka).
Někteří lidé v sobě mají ještě jeden zvláštní svět. A ten se pokradmu vkrádá do nich samotných a tím způsobem i do života okolního. Odehrává se v jejich hlavách, žije v nich ještě jeden, zcela odlišný život.

Cílem je naturalistické zachycení tohoto schizmatu.

Příklad symbolického děje z knihy
Kapitola I, scéna první - muž z divadla (úryvek)

Natahuje ruku,…
Chytá světlo, které se vznáší nad ním.
Lapil ho.
Pramen mléčného paprsku mu stéká po paži.
Prudce sebou trhne. Mezi svraštělými prsty sténá poslední slza toho oparu.
Nepřirozeně cukne šíjí.
Poklekne.
Z jeho rukou vychází záře..

Symbolismus: světlo=láska
Muž z divadla představuje odvrácenou, iracionální Tomáše, hlavní postavy ze skutečného světa. Upozorním především na dva hlavní charakterové rysy: sadista a citlivý muž toužící po lásce za každou cenu, neschopný vcítit se do druhých a neschopný zcela pochopit následky svého počínání. Natahuje ruku.. tímto je myšlena jeho touha po lásce. Chce ji mít, ale jeho snaha docílit toho je neurvalá a morbidní. Napadá dívku na ulici, o které si myslí, že by ho měla milovat a že s ní nalezne to, co hledá. (Chytá světlo, které se vznáší nad ním.
Lapil ho.)
- ztělesněním světla (lásky) vznášejícím se nad ním je ona nevinná dívka jdoucí noční ulicí. Dívka se samozřejmě brání, což on nedokáže přenést přes srdce, fyzickým násilím se jí snaží přinutit ho milovat, až nakonec dívka zemře. (Pramen mléčného paprsku mu stéká po paži. (= dívka krvácí) Prudce sebou trhne. Mezi svraštělými prsty sténá poslední slza toho oparu.) (= zemřela). Nedokáže si celou situaci osvětlit, nechápe, co se stalo a propadá smutku. Ne kvůli mrtvé dívce, ale kvůli tomu, že se cítí sám, že nenachází lásku.
Z jeho rukou vychází záře.. = jakoby pozřel veškerou lásku, zničil jakoukoliv šanci na to, že by ji jednou mohl mít, ne proto, že je zlý a zvrácený, ale proto, že nemá jak by ji mohl cítit, cítí lásku akorát sám k sobě, není schopen citu k někomu jinému. Láska (světlo) pro něho tak existuje jenom v rámci jeho samotného, jeho tělo (lépe řečeno duše, typický charakter) je mu jakousi hranicí. Je to jako kletba, nikdy nebude lásku cítit, jelikož nikdy nebude schopen onu hranici rozbít. (A to z důvodu, že je pouze narcista, jak bylo již řečeno.)
 


Komentáře

1 MisCheY MisCheY | Web | 12. března 2011 v 19:01 | Reagovat

klobouk dolu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama